Během noci jsem se vzbudil, protože mi byla zima, tak jsem si vzal další deku a šel opět spát. Budík jsem měl nařízený na půl osmou. Vzbudil jsem se a šel se osprchovat. Koupelna, přesnější by bylo říct místnůstka se sprchou, měla asi jeden na jeden a půl metru a samotná sprcha mohl být čtverec se stranou 50 cm. Jako všude v Anglii (co jsem měl možnost pozorovat) máte zvlášt páku na teplotu vody a na sílu proudu. Po sprše jsem se oblékl, vzal jsem si černé kalhoty a své oblíbené tričko s dlouhým rukávem. Odebral jsem se na snídani, kde jsme samou nervozitou pozřel jen půl toastu a trochu fazolí. Ještě jsem si rychle odběhl vyčistit si zuby a už jsem šel na svůj první pohovor.
Pohovor první
Tím prvním, s kým jsem měl mít pohovor, se stal Dr. Quentin Miller, učitel Computer Science na Somerville. Asi 15 minut předem jsem se dostavil k našim heplerům, kde jsem dalších několik minut čekal. Pak mě společně s dvěma dalšími uchazeči jeden helper odvedl do té správné budovy a každému ukázal ty správné dveře. Sedl jsem si na židli, čekal až budu moct jít dovnitř a odtamtud ke mě doléhaly tlumené zvuky rozhovoru. Za nedlouho jsem uslyšel, že hlasy míří ke dveřím, ty se otevřely. Pan Miller mi řekl, že mám ještě chvíli počkat, že pro mě příjde a zavřel za sebou dveře. Uchazeč, který tam byl přede mnou mi jen řekl, že je pohovor byl velmi příjemný. Za okamžik se dveře otevřely a doktor Miller mě pozval do své kanceláře. Pokoj byl účelově, ale příjemně zařízen. Na zdi měl obsáhlou knihovnu, psací stůl, židli a uprostřed pokoje dvě pohovky naproti sobě a mezi nimi stoleček. Na všech poličkách, stolcích a po stole se na sebe vršily knihy a papíry, přesto nevypadali rušivě.
Představili jsme se a sedli si naproti sobě. Na úvod se mě zeptal na otázku ohledně mého Personal statement, které jsem poslal v přihlášce, konkrétně se zajímal o časopis Linux+. Popsal jsem mu jaký typ magazínu to je, s čím jsem jim pomáhal a co mi to přineslo. Pak vzal list papírů a načrt mi úlohu. Budiž sekvence S, která je seřazena, je neklesající a obsahuje 2n prvků. Z této sekvence byly (jakkoli) vytvořeny sekvence X a Y. Obě jsou seřazené, neklesající a mají n prvků. Známe pouze X a Y, neznáme S. Cílem je zjistit n-tý prvek v původní sekveci S. Viz náčrt.
Řešení úlohy zatím nebudu psát. S pomocí učitele se mi podařilo přijít na správné řešení.
Tím prvním, s kým jsem měl mít pohovor, se stal Dr. Quentin Miller, učitel Computer Science na Somerville. Asi 15 minut předem jsem se dostavil k našim heplerům, kde jsem dalších několik minut čekal. Pak mě společně s dvěma dalšími uchazeči jeden helper odvedl do té správné budovy a každému ukázal ty správné dveře. Sedl jsem si na židli, čekal až budu moct jít dovnitř a odtamtud ke mě doléhaly tlumené zvuky rozhovoru. Za nedlouho jsem uslyšel, že hlasy míří ke dveřím, ty se otevřely. Pan Miller mi řekl, že mám ještě chvíli počkat, že pro mě příjde a zavřel za sebou dveře. Uchazeč, který tam byl přede mnou mi jen řekl, že je pohovor byl velmi příjemný. Za okamžik se dveře otevřely a doktor Miller mě pozval do své kanceláře. Pokoj byl účelově, ale příjemně zařízen. Na zdi měl obsáhlou knihovnu, psací stůl, židli a uprostřed pokoje dvě pohovky naproti sobě a mezi nimi stoleček. Na všech poličkách, stolcích a po stole se na sebe vršily knihy a papíry, přesto nevypadali rušivě.
Představili jsme se a sedli si naproti sobě. Na úvod se mě zeptal na otázku ohledně mého Personal statement, které jsem poslal v přihlášce, konkrétně se zajímal o časopis Linux+. Popsal jsem mu jaký typ magazínu to je, s čím jsem jim pomáhal a co mi to přineslo. Pak vzal list papírů a načrt mi úlohu. Budiž sekvence S, která je seřazena, je neklesající a obsahuje 2n prvků. Z této sekvence byly (jakkoli) vytvořeny sekvence X a Y. Obě jsou seřazené, neklesající a mají n prvků. Známe pouze X a Y, neznáme S. Cílem je zjistit n-tý prvek v původní sekveci S. Viz náčrt.
Řešení úlohy zatím nebudu psát. S pomocí učitele se mi podařilo přijít na správné řešení.
Pak jsme se rozloučili. Měl jsem asi 2 hodiny času, skočil jsem si na oběd, pak jsem si vyčistil zuby a šel na další pohvor.
Pohovor druhý
Po jedné jsem se dostavil před dveře Dr Nicolaie Meinhausena, učitele statistiky. Nejdříve si na chvíli odběhl, když se vrátil, šli jsme do jeho kanceláře. Místnost byla uhlazenější, nad krbem měl tabuli a na stole Maca. Sedl jsem si na skládací židličku a po úvodní relaxační otázce (a odpovědi) mi dal k řešení tento problém:
Osoby A a B střídavě hází mincí, dokud jeden z nich nevyhraje hozením panny. Jaká je pravděpodobnost, že vyhraje A, která začíná? Jakou má pravděpodobnost výhry, pokud budou hrát 3? Jaká je pravděpodobnost pro počet hráčů blížící se nekonečnu?
Řešení a vysvětlení později. Po vyřešení mi dal další, težší, otázku.
Tři hráčí A, B a C hází mincí, padne-li panna, mince se posune vlevo, padne-li orel, vpravo. Jaký je průměrný počet kroků, než se mince vrátí k tomu, kdo začínal?
Řešení tohoto problému bylo docela náročné a navíc jsme statistiku ani pravděpodobnost nebrali, takže mi musel trochu pomoct. A taky jsem mu občas nerozuměl, což asi nebylo nejlepší, ale bylo to opravdu jen občas.
Pohovor třetí (nedopsáno)
Žádné komentáře:
Okomentovat