Oxford den 0 - Prilet

Moje cesta zacala v sobotu, kdyz jsem odjel z Chrudimi neco malo po treti hodine. Cesta na letiste probehla v poradku. Na letiste jsem prijeli necele dve hodiny pred odletem. Vyzvedl jsem si palubni vstupenku a chvili cekal s rodici. Pak jsem sel do odletove haly a nasi odjeli domu. Polictisla (nebo snad celnik?) mi skontroloval vstupenku a pas.

Podival jsem se do Duty-free obchodu, ale nic moc se mi tam nelibilo, tak jsem si sedl a snedl doma pripraveny oblozeny rohlik. Cekal jsem asi pul hodiny, nez otevreli terminal. Prohlidku jsem oceklaval s obavami, protoze jsem mel nekolik tekutin (kazda do 100ml, maximalne 5 celkem) a samotny kufr vazil 11,5kg (nejvyse 12kg vsechny veci na palube, i kabat a podobne). Kdyz jsem prosel, tak jsem jen musel ukazat iPod, ani se nedivali, co mam za tekutiny. Dalsich 15 minut trvalo, nez byl otevren vstup do letadla, takze jsem meli asi 10 minut spozdeni, protoze letadlo priletelo pozde z predchozi destinace; pry. Sedel jsem ve 14. rade vpravo do ulicky. Vedle me bylo prazdno a u okna nejaka slecna, ktera se celou cestu divala na nejaky serial na svem iPodu nano (strbrny, 3. generace, nejspis 4GB).

Dosedli jsme pet minut po osme (GMT), vydej zavazadel jsem jen prosel, protoze jsem mel jen to svoje prirucni. Tesne pred vychodem z letiste jsem se pana ve veste s napisem "Luton Airport" zeptal na cestu do hotelu. Vubec jsem mu nerozumel, jen to, ze je to asi 300 yardu daleko, bohuzel ale ne kterym smerem. Bal jsem se ptat dal, a tak jsem vysel ven presne na autobusove nadrazi. Odtamtu jsem cestu nasel, protoze jsem se na ti dival uz doma. Prisel jsem do hotelu a recepcni mi sdelila (rozumel jsem tak 50%), ze platebni karta, kterou jsem si rezervoval pokoj, byla odmitnuta. Tak jsem musel pouzit svoji vlastni, tedy pouze pro kontrolu, protoze pani mi slibila, ze rano zkusi jeste jednou tu puvodni.

Odebral jsem se na pokoj, ten byl hezky zarizen (foto pozdeji): koupelna toaleta, dve manzelske posltele. Zajimavy byl televizor, kdyz jsem prisel tak na nem bylo napsano "Welcome Mr Pokorny," coz me prekvapilo. Po nekolik pokusech s ovladacem jsem zjistil, ze je televize je centrem celeho pokoje (tedy vic nez obvykle), da se na ni nastavit buzeni, koupit filmy, informovat se o svem uctu, jit na internet (plati se, nezkousel jsem) a samozreme sledovat televizni vysilani. Prevlekl jsme se, umyl, vycistil zuby, sundal cocky, lehl ji do postele (do te vetsi) a dival se na britskou verzi poradu "Hvezdy tanci" a na "X Factor." Pak jsem usnul.