Oxford den 2 - Pohovory na tři způsoby

Během noci jsem se vzbudil, protože mi byla zima, tak jsem si vzal další deku a šel opět spát. Budík jsem měl nařízený na půl osmou. Vzbudil jsem se a šel se osprchovat. Koupelna, přesnější by bylo říct místnůstka se sprchou, měla asi jeden na jeden a půl metru a samotná sprcha mohl být čtverec se stranou 50 cm. Jako všude v Anglii (co jsem měl možnost pozorovat) máte zvlášt páku na teplotu vody a na sílu proudu. Po sprše jsem se oblékl, vzal jsem si černé kalhoty a své oblíbené tričko s dlouhým rukávem. Odebral jsem se na snídani, kde jsme samou nervozitou pozřel jen půl toastu a trochu fazolí. Ještě jsem si rychle odběhl vyčistit si zuby a už jsem šel na svůj první pohovor.

Pohovor první
Tím prvním, s kým jsem měl mít pohovor, se stal Dr. Quentin Miller, učitel Computer Science na Somerville. Asi 15 minut předem jsem se dostavil k našim heplerům, kde jsem dalších několik minut čekal. Pak mě společně s dvěma dalšími uchazeči jeden helper odvedl do té správné budovy a každému ukázal ty správné dveře. Sedl jsem si na židli, čekal až budu moct jít dovnitř a odtamtud ke mě doléhaly tlumené zvuky rozhovoru. Za nedlouho jsem uslyšel, že hlasy míří ke dveřím, ty se otevřely. Pan Miller mi řekl, že mám ještě chvíli počkat, že pro mě příjde a zavřel za sebou dveře. Uchazeč, který tam byl přede mnou mi jen řekl, že je pohovor byl velmi příjemný. Za okamžik se dveře otevřely a doktor Miller mě pozval do své kanceláře. Pokoj byl účelově, ale příjemně zařízen. Na zdi měl obsáhlou knihovnu, psací stůl, židli a uprostřed pokoje dvě pohovky naproti sobě a mezi nimi stoleček. Na všech poličkách, stolcích a po stole se na sebe vršily knihy a papíry, přesto nevypadali rušivě.
Představili jsme se a sedli si naproti sobě. Na úvod se mě zeptal na otázku ohledně mého Personal statement, které jsem poslal v přihlášce, konkrétně se zajímal o časopis Linux+. Popsal jsem mu jaký typ magazínu to je, s čím jsem jim pomáhal a co mi to přineslo. Pak vzal list papírů a načrt mi úlohu. Budiž sekvence S, která je seřazena, je neklesající a obsahuje 2n prvků. Z této sekvence byly (jakkoli) vytvořeny sekvence X a Y. Obě jsou seřazené, neklesající a mají n prvků. Známe pouze X a Y, neznáme S. Cílem je zjistit n-tý prvek v původní sekveci S. Viz náčrt.

Řešení úlohy zatím nebudu psát. S pomocí učitele se mi podařilo přijít na správné řešení.

Pak jsme se rozloučili. Měl jsem asi 2 hodiny času, skočil jsem si na oběd, pak jsem si vyčistil zuby a šel na další pohvor.

Pohovor druhý

Po jedné jsem se dostavil před dveře Dr Nicolaie Meinhausena, učitele statistiky. Nejdříve si na chvíli odběhl, když se vrátil, šli jsme do jeho kanceláře. Místnost byla uhlazenější, nad krbem měl tabuli a na stole Maca. Sedl jsem si na skládací židličku a po úvodní relaxační otázce (a odpovědi) mi dal k řešení tento problém:

Osoby A a B střídavě hází mincí, dokud jeden z nich nevyhraje hozením panny. Jaká je pravděpodobnost, že vyhraje A, která začíná? Jakou má pravděpodobnost výhry, pokud budou hrát 3? Jaká je pravděpodobnost pro počet hráčů blížící se nekonečnu?

Řešení a vysvětlení později. Po vyřešení mi dal další, težší, otázku.

Tři hráčí A, B a C hází mincí, padne-li panna, mince se posune vlevo, padne-li orel, vpravo. Jaký je průměrný počet kroků, než se mince vrátí k tomu, kdo začínal?

Řešení tohoto problému bylo docela náročné a navíc jsme statistiku ani pravděpodobnost nebrali, takže mi musel trochu pomoct. A taky jsem mu občas nerozuměl, což asi nebylo nejlepší, ale bylo to opravdu jen občas.

Pohovor třetí (nedopsáno)

Oxford den 1 - Prijezd do mesta

Behem noci jsem se vzbudil, protoze mi bylo vedro, tak jsem otevrel okno a sel opet spat. Vzbudil jsem se asi pul hodiny pred budikem, ktery jsme mel nastaven na 7 hodin. Osprchoval jsem se, zabalil a sel na snidani, ktera byla formou svedskych stolu. Dal jsem si topinku s pomeracovym dzemem, muffin, dzus a caj. Ve stojanu jsem si vzal noviny The Independent a nasnidal se. Sel jsem do pokoje, vycistil si zuby, vzal kufr, naposledy zkotroloval jestli mam vse a odesel. Na recepci mi rekli, ze penize mi strhnou z karty, kterou jsem jim dal vecer.

Puvodne jsem chtel jet na letiste autobusem, protoze cesta do hotelu nebyla diky desti moc prijemna, ale nakonec jsem sel pesky, protoze: a) uz neprselo, b) chtel jsem se projit, c) v nedeli autobusy jezdi az od 9. Pocital jsem, ze budu hledat zastavku do Oxfodu pomerne dlouho (je jich tam asi 100), ale byla to ta nejblizse vychodu z letiste, takze jsem tam byl o 20 minut pred odjezdem. Po chvili prisla divka, ktera se ptala, jsetli do Oxfordu se jede odsud, tak jsem si ji zeptal jestli jede na pohovory a ona, ze ano. Zjistil jsem, ze je z Polska a chce na chemii (ble...). Povidlaji jsme si skoro celou cestu, ktera tak docela rychle ubehla. Vystoupila na predposledni zastavce

Ja jsem jel az nakonecnou, na hlavni nadrazi. Musel jsem se zeptat na cestu, abych se zorientoval, ale jak jsem byl na hlavni ulici, tak uz jsem vedel kam mam jit. Kolej je vzdalena opravdu asi 10 minut chuze. U vchodu je jakasi recepce, kde byla moc mila pani (rozumel jsem ji vse!), ktera si me nasla v pocitaci a rekla mi, ze muj pokoj jeste neni pripraven, ze mam prijit tak za hodinu a pul, kolem obeda. Nechal jsem si tam kufr, abych ho netahal s sebou a sel jsem se podivat do centra. Prosel jsem si hlavni ulici, dal si kafe (v tripatrovem knihkupectvi!) a udelal par fotek. Kdyz jsem se vratil, pokoj uz byl pripraven, nejdriv jsem ale sel do mistnosti, kde jsou soucasni studenti a ti mi rekli, kdy mam pohovory.

Mam 3 pohovory v pondeli! Nevim jestli to tak ma i nekdo jiny, ale tohle je opravdu hodne. Samozrejme v ostatni dny (zatim) nic nemam. Pak jsem sel do sveho pokoje, je ve druhem patre a ma okno do vstupniho nadvori. Je to asi 20m2 velky pokojik s posteli, komodou, dvemi psacimi stoly, zidli, dvemi kresly a s krbem, ktery se nepouziva, misto toho tam jsou elektricka kaminka. Po prohlidce pokoje jsem se sel podivat po koleji. Obesel jsem hlavni nadvori a zamiril na obed, tam jsem si dal brambor s fazolemi a sedl si vedle nekolika dalsich uchazecu. Pak jsem sel do pokoje a chtel jsem jit do spolecenske mistnosti, ale cestou jsem potkal jednoho kluka, s kterym jsem se seznamili na obede, a sli jsme si spolu prohlednou mesto jeste jednou.

Kdyz jsme prisli zpet, prohledli jsme si spolecenske mistnosti, jsou dve. Jednam ma televizi s DVD prehravacem a k dispozici jsou asi 4 dvdcka, jsou tam taky dva pocitace, ale na ty se neda prihlasit. Druha je o neco vetsi, je v ni rozbity nabytek, ale hlavne je tam fotbalek a dva pocitace, z nichz (svete div se) funguje jen jeden! Ano, to je ten na kterem ted pisu, nanestesti, tu nelze nastavit ceska klavesnice, proto chybi hacky a carky.

V sedm hodin byla schuzka vsech uchazecu na Matematiku a Computer Science (neznam vhodny preklad) s uciteli, tedy temi, s kterymi mame pohovory. Rekli nam hlavne obecne informace, jak se mame oblect (jak moc [ne]formalne) a podobne. Mohli jsme jim i pokladat otazky, jenom tak dve otazky byly k tematu a dozvedeli jsem se neco, zbytek byly otazky bud uplne mimo, nebo ty, ktere jsou zodpovezeny v materialech, ktere jsme dostali.

Vecer bylo promitani filmu "The Elf" v kolejnim baru. Kdyz projekce skoncila, bylo neco malo pred destatou, takze jsem sel uz spat, protoze pondeli melo byt opravdu narocne.

Oxford den 0 - Prilet

Moje cesta zacala v sobotu, kdyz jsem odjel z Chrudimi neco malo po treti hodine. Cesta na letiste probehla v poradku. Na letiste jsem prijeli necele dve hodiny pred odletem. Vyzvedl jsem si palubni vstupenku a chvili cekal s rodici. Pak jsem sel do odletove haly a nasi odjeli domu. Polictisla (nebo snad celnik?) mi skontroloval vstupenku a pas.

Podival jsem se do Duty-free obchodu, ale nic moc se mi tam nelibilo, tak jsem si sedl a snedl doma pripraveny oblozeny rohlik. Cekal jsem asi pul hodiny, nez otevreli terminal. Prohlidku jsem oceklaval s obavami, protoze jsem mel nekolik tekutin (kazda do 100ml, maximalne 5 celkem) a samotny kufr vazil 11,5kg (nejvyse 12kg vsechny veci na palube, i kabat a podobne). Kdyz jsem prosel, tak jsem jen musel ukazat iPod, ani se nedivali, co mam za tekutiny. Dalsich 15 minut trvalo, nez byl otevren vstup do letadla, takze jsem meli asi 10 minut spozdeni, protoze letadlo priletelo pozde z predchozi destinace; pry. Sedel jsem ve 14. rade vpravo do ulicky. Vedle me bylo prazdno a u okna nejaka slecna, ktera se celou cestu divala na nejaky serial na svem iPodu nano (strbrny, 3. generace, nejspis 4GB).

Dosedli jsme pet minut po osme (GMT), vydej zavazadel jsem jen prosel, protoze jsem mel jen to svoje prirucni. Tesne pred vychodem z letiste jsem se pana ve veste s napisem "Luton Airport" zeptal na cestu do hotelu. Vubec jsem mu nerozumel, jen to, ze je to asi 300 yardu daleko, bohuzel ale ne kterym smerem. Bal jsem se ptat dal, a tak jsem vysel ven presne na autobusove nadrazi. Odtamtu jsem cestu nasel, protoze jsem se na ti dival uz doma. Prisel jsem do hotelu a recepcni mi sdelila (rozumel jsem tak 50%), ze platebni karta, kterou jsem si rezervoval pokoj, byla odmitnuta. Tak jsem musel pouzit svoji vlastni, tedy pouze pro kontrolu, protoze pani mi slibila, ze rano zkusi jeste jednou tu puvodni.

Odebral jsem se na pokoj, ten byl hezky zarizen (foto pozdeji): koupelna toaleta, dve manzelske posltele. Zajimavy byl televizor, kdyz jsem prisel tak na nem bylo napsano "Welcome Mr Pokorny," coz me prekvapilo. Po nekolik pokusech s ovladacem jsem zjistil, ze je televize je centrem celeho pokoje (tedy vic nez obvykle), da se na ni nastavit buzeni, koupit filmy, informovat se o svem uctu, jit na internet (plati se, nezkousel jsem) a samozreme sledovat televizni vysilani. Prevlekl jsme se, umyl, vycistil zuby, sundal cocky, lehl ji do postele (do te vetsi) a dival se na britskou verzi poradu "Hvezdy tanci" a na "X Factor." Pak jsem usnul.

Plán cesty do Oxfordu

Rozhodl jsem se tuto cestu interně pojmenovat po vzoru Kryštofa Haranta, celý název tedy bude:

Putování aneb cesta z Chrudimi do Prahy a odtud vzduchem do země britské a dále do Oxfordu.

Celá cesta začne 13. prosince odjezdem z Chrudimi přibližně v 15.00. Letadlo odlétá z Ruzyně v 19.00, měl bych tam být přibližně 2 hodiny před odletem. Přiletím na letiště Londýn - Luton (mapa), plánovaný přílet je v 19.55 místního času (o hodinu méně než u nás). Pak se půjdu ubytovat do hotelu, který je blízko letiště, či podle map spíše uvnitř :)
Druhý den ráno po snídani půjdu z hotelu kousek pěšky až na autobusové nádraží. Odtud mi v 8.30 odjížní autobus do Oxfordu na nádraží Gloucester Green, kam přijede v 10.20. Dále půjdu pěšky asi 10 minut až na kolej Somerville (webová stránka). Tady se ubytuji a pak budu čekat, jak budou organizovány pohovory; měl bych jít nejméně na dva.

Zpáteční cesta začíná ve čtvrtek 18. prosince v 14.10 na oxfordském nádraží, kdy mi odjíždí autobus. Na letiště (opět Luton) dorazí nejspíše v 16.05. Pak počkám na odlet, který je naplánován na 20.25. Před odletem zavolám rodičům, aby pro mě přijeli do Prahy kam bychom měli všichni (především já) dorazit v 23.15. Příjez do Chrudimi je dle dopravní situace (očekává se velmi příznivá) kolem půl jedné. A ráno vesele do školy... :)

Je vlastenectví v 21. století přežitkem?

Zjev mi, příteli, zdaliž Čechem jsi, či jen občanem se nazýváš; zda lesk země ty u srdce cítíš. Bývalo dříve běžné, že k našemu národu hlásil se každý; a bylť jeden, kdo se ho vzdal, tu povstali stateční, kteří i v padlích národní procitnutí a uvědomění probudili.

Běž po světě a potkaje cizince, jeho znalost vlastní země otestuj a takto se ptej: „Kdo původcem tvého národa jest? Jak daleko mohu jít a stále potkávat tvé krajany? Vykonáváš obřady, jež tvým předkům úrodu přinesly a majetek zachovaly?“ Je-li potěšen a odpovědi líčí, raduj se, potkal jsi toho, jež vlastencem zvi. Navštíviv desítky území, se stovkami uvědomělých promluviv, až nebude země, kam bys šel, pak všech předsudků prost zjistíš, že každý národ má své ochránce, historie znalí, tradic a obyčejů dlouhou pouť zachovávající a jazyk svůj velebící. Zříš také pozůstatky dávných národů splynuvši s jinými i ty, které sebe teprve poznávají.

Přátelské a příbuzné země spolu dávají vzniknout novým uskupením, chránící jejich zájmy, jednotíce se, aby byli silnější, přestože nepřátel není. Tak Čech se nejen Čechem cítí, on i Evropanem nyní jest. Zmiňuje Evropu, musím říci, že ač navenek se zdá jedním, uvnitř mnoho samostatných národů žije, každý na menší se dělí. Jsem tak i Chrudimákem.

V dnešní době vlastenectví se mění a musíš rozlišovati hloubku národa a národní hrdiny, jež známe v každém věku. Nyní nám, Čechům, hrdinou a vlastencem ba i otcem je prezident český. On v minulosti umí se procházet a tvořit ji dříve i dnes! On ve větších národech o svůj se bojí, o ten, který staví nad ostatní! On vyzdvihne jej i přes osobní nepohodlí, nezná pochlebování! dalších takových mnoho, vzpomeň na muže, který o komunikaci se státy zahraničními se stará.

Století, jež za dvacátým nastává, neznamená konec vlastenectví vůbec; znamená jeho konec, tak jak jsme ho znávali dříve; je náročnější na ducha občana a vyžaduje znalosti o jeho vlastech. Přínos jednadvacátého století bude ve zvýšení počtu vlastí. Vlastenectví, projdouce dalšími změnám bude žít dál.

(tento text byl poprvé publikován jako školní písemná práce)

Můj maturitní projekt

Ve čtvrtém ročníku si každý musí zvolit svůj maturitní projekt. Jelikož jsem si ve třetím ročníku vybral Fyzikální seminář a Aplikaci výpočetní techniky, mohl jsem si za praktickou zkoušku na začátku roku vybrat buď fyzikální projekt, tedy pokus a jeho popis, nebo naprogramovat nějakou aplikaci. To, že budu vytvářet program mi bylo jasné od první chvíle. Trochu složitější bylo vybrat, co přesně budu programovat.

Výběr projektu

Na jaře jsem se zúčastnil soutěže firmy LCS o napsání pluginu pro jejich systém Helios Orange a nejprve jsem myslel, že bych tím nabyté zkušenosti využil ve svém projektu. To by bylo poměrně praktické, protože v případě potíží bych se mohl obrátit na zaměstnance, kteří mi pomáhali, a nakonec bych plugin mohl i prodávat. Další z možných projektů byly webové stránky které měly být produktem spolupráce naší a jedné švédské školy. Systém by umožňoval registraci uživatelů, přidávání příspěvků a jejich správu. Takovýchto systému existuje nespočet a mě nepřišlo tvůrčí vytvářet další. Nakonec jsem si vzpomněl jak jsem si o prázdninách psal s Vildou. On byl doma v Chrudimi, já na dovolené v Turecku a oba nás nezávisle napadla prakticky stejná webová aplikace, jejíž princip chci ukázat na této ukázce.

Vzorový příklad

Představte si situaci, kdy pořádáte třeba narozeninovou oslavu a chcete pozvat pár přátel. Existuje několik možností jak to provést. Můžete každému z nich zavolat a osobně mu o akci povědět. To je jistě dobrá možnost, ale má několik nevýhod:

• Pokud zvete více lidí můžou se hovory prodražit.
• Volat každému zabere hodně času a ne všichni budou mít na hovor čas.
• Nemůžete si být jisti, že vždy řeknete stejné informace.
• Riskujete, že si vaši přátelé si nezapamatují/nezapíší vše a budou vám znovu volat
• Neznají-li adresu, budou mít problém dostat se na místo.

Některé problémy vyřešíme nebo zmírníme pošleme-li jim SMS. Zabere to jistě méně času a pravděpodobně se pozvánka zlevní, ale bude značně složité napsat všechny potřebné informace do 160 znaků. Použití elektronické pošty je mnohem lepší řešení. Nikoho neotravuje, informace jsou snadno dostupné prakticky odkudkoli a cena je zanedbatelná. Navíc si mohu s pozvánkou „pohrát“ a přidat například nějaké obrázky. Běžnou poštu záměrně vynechávám, jistě má svůj půvab a pro formálnější akce je nezbytná, přesto její použití je příliš pomalé a celkově nevhodné.

Je třeba si uvědomit, že oslava koncem nezmizí. Návštěvníci se jistě rádi podělí o své zážitky, fotografie a videa. Jistě sami víte jak je složité zorganizovat distribuci všech fotek všem účastníkům, to je skoro lepší uspořádat další oslavu. Odkazy na webové galerie lze samozřejmě posílat a šířit mezi sebou, ale není to systémové ani zjednodušující řešení. A vytvoření celých webových stránek o akci je ve většině případů zbytečně (alespoň časově) náročné a vynaložená práce by se nemusela vyplatit.

Nástin mého řešení

Na základě této úvahy jsem se rozhodl vytvořit webovou aplikaci, která by výrazně zjednodušila jak přípravu nějakého setkání, tak i správu sociálních podnětů proběhnuvší akce. Uživateli bude umožněno zadání několika hlavních údajů o akci, vytvoření informační webové stránky, zasílání pozvánek a zpětnou vazbu od návštěvníků. Pro návštěvníky by aplikace nabídla přehled akce, možnost vyjádření názoru, komentářů a sdílení fotografií a videí s ostatními návštěvníky. Důraz je kladen na jednoduchost, užitečnost, logičnost, využitelnost a přístupnost co nejširší vrstvě.